Se Štěpánkou jsem se seznámila zhruba před rokem na workshopu odlévání orgonitů, při příjemném setkání jsem probrali i spoustu jiných zajímavých témat včetně „terapie TMOU“ .
Slyšela jsem o tom poprvé, ale cosi mne na tom zaujalo. Lákalo mne si tmu vyzkoušet. Zhruba rok se mi tato myšlenka převalovala v hlavě, až uzrál ten správný čas.
Vše bylo domluveno měsíc dopředu a já se už těšila … původně jsem zamýšlela, že zkusím pro začátek 3 dny, ale nakonec jsem se domluvili na krásných 5 dní a jsem za to dnes velmi ráda – 3 jsou opravdu jen krátká ochutnávka.
Ve středu ráno jsem po menších útrapách dorazila na místo, Štěpánka mi všechno ukázala, vysvětlila a mohla jsem se vrhnout do vybalování.
Vše jsem si pěkně nachystala, abych nemusela nic hledat a postupně pozhasínala.
Jako dítě jsem se tmy hrozně bála, ale tahle tma mě přijala a obejmula, cítila jsem se velmi bezpečně.
První den jsem víceméně prospala, kdykoliv jsem se nad něčím zamyslela, přišel spánek.
Druhý den byl pro mne velmi emotivní, vyplouval na povrch smutek, i když jsem nevěděla, odkud přichází, nechala jsem to volně plynout a celý den si takto postupně ulevovala. Poté přišlo uklidnění, že je to vše v pořádku a velká úleva.
Další dva dny se nesly ve velmi radostném duchu, snažila jsem se dle rad Štěpánky na sobě pracovat a srovnat si myšlenky, v mezičase jsem objevovala kouzelné tóny různých obvyklých i neobvyklých hudebních nástrojů.
Poslední pátý den jsem si snažila užít stejně jako předchozí, ale bohužel už se mi do hlavy opět vloupávaly myšlenky na svět tam venku co „musím zařídit, vyřídit …“ atp.
Další den ráno před pátou mne čekaly první paprsky světla, těšila jsem se jak malé dítě a postupně nechávala světlo pronikat blíže ke mě, po chvilce jsem se odvážila vydat na procházku do lesa, která byla přenádherná, plná barev a oči nevěděly kam dříve popatřit.
Ze tmy jsem si odnesla pár užitečných poučení:
- Dělat věci vědomě, bez zmatků a postupně – když si ve tmě něco odložíte a zapomenete kam, těžko se to hledá!
- Na nic NEČEKAT – prostě se zabavit a bavit jak v tu danou chvíli nejlépe umím a dovedu, dříve jsem nenáviděla čekání, nyní si dokážu užít i tu nenaplánovanou chvilku mezi nějakými událostmi – užívám si prostě teď a tady s tím co je.
- Být spokojený sám se sebou – bez ohledu na okolí, člověk nejprve musí milovat sám sebe, aby mohl dávat pravou lásku i ostatním.
- Není nad to si alespoň jednou za den udělat radost – radovat se ze života z maličkostí, vždyť proto tu jsme, abychom si ten život užili.
- Hudební nástroje jsou kouzelné – a je to perfektní relax i pro mysl … musím se vydat pro svou kytaru a zakoupit tibetskou mísu.
- Člověk jí očima – ve tmě jsem nepoznala hlad, jedla jsem 2x, maximálně 3x za den ovoce a výborné saláty od Štěpánky a úplně mi to stačilo, tělo bylo lehčí a cítila jsem se velmi příjemně, jídlo mě neunavovalo jako standardní běžné.
Tato zkušenost byla pro mne velkým přínosem, získala jsem větší nadhled nad životem a úsměv se mi z tváře nevytrácí.
Za těch pár dnů se mi zdálo nespočet snů, které už delší dobu postrádám, užila jsem si do sytosti i tento svět a konečně se naučila i létat … probudila jsem se s obrovskou radostí a smála se …. Krásné to bylo!
Tímto bych chtěla Štěpánce poděkovat za perfektní péči a těším se, až se opět setkáme.
