Měl bys vědět

Do tmy je dobré vstupovat co nejklidněji. I proto jsme na jednom místě sepsali vše, co by se ti před příjezdem mohlo hodit vědět

Co si vzít s sebou do tmy?

Základní hygienické potřeby

Pohodlný oděv a pyžamo

Přezůvky (jsou tu erární, které ti nemusí velikostí sedět)

Pásku na oči (nejlépe z letadla nebo jemný šátek)

Své osobní silové předměty a amulety, či hudební nástroje

Něco na zápisky nebo kreslení, pouze pokud chcete

Mobil pro možnost zavolání opatrovníkovi v případu tísně

Je povolen MP3 player s hudbou, pouze však, pokud nesvítí, a je možné použít nesvítící diktafon na osobní záznamy

Kuřákům je povolena elektronická cigareta (s přelepeným světýlkem)

Své individuální potřeby jako léky, vitamíny, speciální jídlo, potravinové doplňky, které bychom v Lysicích nemuseli sehnat

Věci, které se lehce ztratí, (drahé kameny a osobní silové předměty) měj v mošničce, kterou můžeš vložit pod polštář. Pozor dej na předměty ze skla nebo materiálů, které můžeš ve tmě rozbít a zranit se – takové je nejlépe do tmy vůbec nenosit…

Sladkosti pro Ego 🙂

Jak se k nám dostaneš

Nejbližší vlaková stanice je Skalice nad Svitavou, cca 7 km od Lysic. Z Prahy tam jezdí každé dvě hodiny přímé spoje, cesta trvá zhruba 2,5 hodiny. Ze Skalice jezdí do Lysic dost autobusů, nicméně, pokud bys měl čekat na spoj do Lysic třeba hodinu a více, kontaktuj nás, rádi tě přivezeme autem, za symbolický příplatek 50,- Kč pokud to bude z naší strany možné. Je lepší strávit hodinu procházkou v naší krásné zámecké oboře, než čekat ve Skalici 🙂

Když pojedeš autobusem ze Skalice nebo Brna, vyhledej vždy spoj do zastávky „Lysice pohostinství“ – je to přímo na náměstí, odkud stačí následovat lysický potok ve směru k zámku a ten tě dovede až k našemu domku s věžičkou. Rozhodně nejezdi na zastávku „Lysice Perná“, pokud se nechceš projít 4 km do Lysic po silnici mezi poli. 🙂

Pokud jedeš ze směru Brno, buďto použij opět vlak do Skalice a následný bus do Lysic, nebo bus č. 301 směr Olešnice, který vyjíždí od hlavní budovy nádraží Královo pole pod mostem. Z hlavního nádraží v Brně se tam dostaneš buď vlakem (cca 1 – 2 zastávky osobákem) nebo tramvají č. 1 (vyjíždí od budovy hlavního nádraží) a následně tram. č. 6. (Tramvají č. 1 jeď až k Semilassu, kde je nutné přestoupit na tram. č. 6 nebo to dojít pěšky, protože na „Královo pole nádraží“ je to už jen 1 zastávka šestkou či pár minut pěšky) Celková doba na přesun od hlaváku na Krpole, k busu č. 301, je 20 – 30 minut. Bus 301 zastavuje na zastávce „Lysice pohostinství“.

Pokud máš jakékoliv dotazy spojené s příjezdem a hledáním spojů, rádi ti pomůžeme, neváhej a zavolej nám! 🙂

Pokud jedeš autem, neparkuj celý týden před naším domem, je tam zákaz stání. Můžeš na chvíli zastavit, abysis z auta vyhodil zavazadla, pokud jich máš hodně nebo těžká, auto však zaparkuj na velkém parkovišti poblíž zámku nebo u kostela. Zámek je na dohled od našeho domu, kostel za rohem. Parkování v Lysicích je velmi bezpečné, místní lidé někdy ani nezamykají auto.

Věřím, že ti pomůže i moje vlastnoručně kreslená Mapka Lysic ke stažení

Kdy a jak probíhá "vlez do tmy"?

V milulých letech jsme začínali i končili v pondělí, od ledna 2018 nabíháme na systém pátek – pátek. Je to pro tebe totiž mnohem výhodnější – po skončení tmy máš před sebou ještě 2 dny na integraci své zkušenosti a odpočinek, než opět nastoupíš do práce.

Jelikož mnohým končí pracovní doba kolem 3 odpoledne, vstup do tmy bude probíhat kolem 18 hodiny, aby ses stihl dopravit do Lysic a nemusel si kvůli tomu brát ani den dovolené navíc.

Poté, co proběhne vstupní pohovor, při němž zodpovíme tvé otázky a ty podepíšeš prohlášení, že jsi nám nic podstatného nezamlčel, zavedeme tě do tmy. V každé prostoře nalezneš písemné instrukce k používání prostor.

Máš-li možnost přijet do Lysic dříve, využij toho k procházce po překrásné zámecké oboře nebo navštiv lysický zámek a jeho zahrady. Po domluvě s námi si u nás můžeš před vycházkou nechat zavazadla, pokud přijedeš hromadnou dopravou. Velmi doporučuji před vstupem do tmy vyběhnout si na kopec nad zámkem, kde stojí drobný dřevěný altán – je to místo, kam většinou chodí lidé po výlezu ze tmy pozorovat východ slunce. Je lepší seznámit se s místem dopředu. Kousek za altánem je i pramen pitné vody. Štěpánka nedávno naproti zámku otevřela i Divnou kavárnu, kde můžete zajít na kafe a Divný dort, nebo si nakoupit její Divné čokolády – do tmy, nebo jako dárek rodině.

Jaký je průběh týdenního pobytu ve tmě?

První 3 dny většina lidí víceméně prospí. Doháníme obrovský spánkový deficit těla a je velmi dobré nebránit se tomuto procesu – spánek ve tmě je velmi výživný, v naprosté tmě náš mozek vylučuje melatonin, látku potřebnou pro regeneraci organismu. Jelikož v našich ložnicích nikdy není úplná tma, ani regenerační proces během spánku není dostatečný.

Velmi doporučuju nenutit se do ničeho a lenošit tolik dní, kolik potřebuješ! Radívám lidem, aby si dovolili doslova „vyhnít“.

Když zrovna nespíš, děláš některé z praktických věcí – jíš, koupeš se, čistíš si zuby apod. Protože je to pro tebe všechno nové, strávíš těmito banálními činnostmi mnoho času a můžeš se vžít do toho, jak se asi cítí nevidomí.

Zhruba 3.den začíná u většiny lidí vizuální efekty, nejčastěji chaotické nezastavitelné světélkování všude kolem, stejně s otevřenýma jako i se zavřenýma očima. Tyto ohňostroje často ze dne na den sílí, někomu se vyvinou až v silné halucinování, nebo v krásné psychedelické mandaly. Všichni se na ně těší, ale když pak přijdou, ptají se: „Kde se to vypíná?“ – pod září vnitřního stroboskopu se velmi špatně usíná…

Protože jste přespaní, následující dny mnozí nespí vůbec – časoprostor se díky tomu začne zakřivovat a ty pomalu ztratíš pojem o tom, kdy je noc a den, nebo kolikátý den jsi již ve tmě.

Zhruba pátý den má většina lidí tzv. „krizi Ega“. Ego se velmi hlasitě ozve, že ho to tam už nebaví a předkládá ti soustavně důvody, proč jít ven a co vše by jsi místo tohoto nicnedělání mohl na světle udělat. Někdo mu podlehne, poslechne ho a vyjde ven předčasně, kdo však vydrží, postoupí na další level, přejde přes dalšího Strážce prahu a Nevědomí si s ním začne tykat…

Poslední dva dny se lidem často udějí ty nejsilnější věci, vynoří se traumata a bloky, které nečekali, nebo o kterých vůbec nevěděli, že je mají. Zbylý čas stráví většinou jejich integrováním a rozkličováním, a poslední den mi valná většina lidí říká, že týden je málo…

Pobyty kratší než týden proto nazýváme pracovně „přijde se vyspat“ a jejich průběh netřeba líčit. 🙂

Kdy a jak probíhá "výlez ze tmy"?

Ze tmy se vylézá v pátek při rozbřesku – tak, aby jsi měl dost času na skutečně pomalý, pozvolný výlez, rozkoukání se na světle a čas do večera dorazit domů, ať už autem nebo dopravou.

Výlez ze tmy je zkušenost podobná porodu. Přistupuj k ní proto s velkou pokorou! Vyjdeš totiž z nekonečného Jsoucna času kairós, z měkkého lůna matky Temnoty, do agresivního světla, kde vše má konkrétní tvary a kde běží neúprosně chronós – lineární čas. Stalo se nám už, že někdo nedbal této rady a příliš rychlý výlez do světla ho doslova srazil na kolena.

Když k tobě ve čtvrtek přijde opatrovník s obědem, zeptá se tě, na kolik chceš natáhnout budík. Výlez za úsvitu je zcela nejlepší – rozbřesk je to nejpřirozenější rozsvícení z úplné tmy do úplného světla, které vyvrcholí východem slunce. Po zazvonění budíku máš půl hodiny na hygienu a snídani. Jakmile jsi připraven, začneš si pomaloučku otevírat dveře (rozsvítit si umělé světlo nedoporučujeme).

Pokud nechceš vstávat za úsvitu, ale více se vyspat, není problém mít budík třeba na 9, pak je ale třeba počítat s tím, že vycházíš do plného světla.

Ať už vylezeš ráno nebo později, velmi doporučujeme vyrazit hned po výlezu na malou vycházku kolem lysického zámku a jeho zahrad a vyběhnout si na kopec nad zámkem, kde stojí malý dřevěný altán, odkud je skvělý výhled na celé Lysice, na zámek i na východ slunce. V tuto chvíli se ti bude hodit, pokud ses šel do obory projít již před vlezem do tmy. Nebudeš bloudit lesem, půjdeš najisto. (Pro všechny případy však máme v každém prostoru k dispozici mapku celé této oblasti.)

Po vycházce se vrátíš do svého prostoru sbalit si věci a ještě se setkáš se svým opatrovníkem, abyste pohovořili o tom, jaký pro tebe byl pobyt i samotný výlez ze tmy. Můžeš dát svému opatrovníkovi zpětnou vazbu k jeho práci.

Oběd se v pátek nepodává, místo něj děláme královskou snídani – po dohodě s vámi připravíme rádi palačinky, míchaná vejce s čerstvým pečivem, omeletu, či cokoliv, na co máte chuť, abyste mohli odjet dobře posilnění.

Kdo jede autem, měl by počkat tak dlouho, až si bude skutečně jist, že může řídit. Po týdenním pobytu ve tmě můžeš totiž pociťovat po výlezu na světlo podobné symptomy, jakobys celou noc chlastal – zcela jasné známky kocoviny: Můžou se ti plést nohy, točit hlava, bolet ve spáncích a za očima, můžeš mít žaludek na vodě a možná si nebudeš jist, zda nehodíš šavli. Tento stav však netrvá dlouho a většina lidí do pár hodin usedá za volant a jede domů.

Jak probíhá jídlo a konzultace?

Jednou denně, záměrně nepravidelně, přichází opatrovník s košíčkem plným jídla.

Přinese ti termonádobu s čerstvě uvařeným, teplým vegetariánským jídlem, krabičku s večeřovým salátem, ovoce k snídani na druhý den. Někdy bude i dezert, pečivo a pomazánka, apod. (Směs na snídaňovou kaši a muesli máš celou dobu k dispozici ve své kuchyňce, stejně jako čaje, a varnou konvici)

Poté, co ti dá jídlo na smluvená místa, zeptá se, zda je všechno v pořádku z technické stránky, (zda nechceš zvětšit či zmenšit porci jídla, postit se další den, nebo jen odlehčit stravu, přitopit, či zda ti něco neschází) a jestli chceš konzultaci.

Konzultace není povinná, naopak, pokud nejsi ve svém procesu zrovna ve slepé uličce a nepotřebuješ svoji situaci s někým probrat, je lepší zůstat i v sociální deprivaci – pomůže to urychlit vnor do větších hlubin tvého nitra. Z mé zkušenosti lidé většinou nepotřebují konzultovat první 4 dny, kdy si užívají lenošení a odpočinku. První výrazná touha probrat svůj proces s někým nastává kolem 5.dne, kdy uhodí Ego a přijde tzv. „krize pátého dne“ a další dny po ní, kdy se proces opravdu silně rozjede.

Jaká je role opatrovníka? A jaká je role tmy?

Opatrovník není důležitý. Pokud máš starost, kdo bude právě tvým opatrovníkem a jak si s ním budeš rozumět, pusť ji z hlavy. Každý vždy dostane přesně takového opatrovníka, kterého potřebuje…

Opatrovník je vlastně jenom taková pupeční šňůra, kterou, coby dítě v matčině lůně, dostáváš každodenně dostatek potravy na dalších 24 hodin… Může ti tu a tam něco poradit, dostaneš-li se ve svém procesu do slepé uličky, ale je velmi důležité pochopit, že opatrovník není tvůj psychoterapeut. Že mu nemusíš převyprávět celý svůj život a všechny problémy rodu až do desátého kolene, ani všechny terapie kterými jsi už prošel. Jak už sám název napovídá, nejedná se o terapii opatrovníkem, ale TMOU. To tma obsahuje v sobě již vše potřebné, aby se udály velké věci – aby z tebe vylezly emoce, bloky a paradoxně díky ní uvidíš vše lépe. (svoji mysl, svá omezující přesvědčení a systémy víry a všechny své pod-osobnosti)

Tma je ženské povahy a pokud ve tmě přijmeš ženskou energii, ženskou podstatu, (která je přijímající, klidná, pasívní) – staneš se jí podobný – pak s ní splyneš a dá ti zakusit velkou blaženost dítěte u matky v lůně. Budeš-li s ní bojovat, snažit se ve tmě mít stále nějaký program, plán, rytmus, kontrolu nad vším, snahu dosahovat cílů (tedy mužské, jangové kvality), budeš ve tmě nešťastný. Půjdeš proti samotné podstatě tmy.

Pamatuj si, že když ti bude nejhůř, kouzelné slovíčko je PŘIJMOUT TO. Přijetí je onen ženský princip, který dělá zázraky. Zkus přijmout, integrovat všechno, co z tebe vyleze. Přijmout všechny své stavy, všechnu bolest, neodporovat… Tohle žádný opatrovník neudělá za tebe.

Sny ve tmě

Většině lidí se ve tmě zdají silné archetypální sny. Nejčastějším snem první noci je sen o SVĚTLE. Jedná se o sen, ve kterém člověk ví, že šel do tmy, že by tedy měla být všude vůkol tma, a přece je světlo! Je-li jeho vědomí méně probuzené, cítí se zklamán nebo podveden, chystá se říct svému opatrovníkovi při první příležitosti, že chce vrátit peníze, že v prostorách není tma, nebo naopak se sám cítí jako podvodník a chystá se přiznat se, že si asi rozsvítil.

Je-li jeho vědomí probuzené, uvědomí si v takovém snu, že to musí být sen a probudí se v něm – ze snu o světle se stane tzv. „lucidní sen“.

Mnozí lidé přicházejí do tmy hlavně kvůli tréningu lucidního snění. Z mé vlastní zkušenosti se to daří lépe těm, kteří ani neví, co to lucidní snění je. 🙂 Aniž by si to přáli, dokáží se probudit až v několika „patrech“ snu. Ti, kteří mají tréning lucidního snění jako hlavní cíl pobytu ve tmě jsou většinou zklamaní. Věci jako lucidní snění totiž nejsou k mání na zavolání. 🙂

Některým lidem se ve tmě přes den, v bdělém stavu, nic neděje. Když se však zeptám na sny, vyprávějí ty nejneuvěřitelnější příběhy, již na první poslech neskutečně nabité archetypálními sděleními. Někteří si jsou velmi dobře vědomi, co jim kterým snem jejich nevědomí vzkazuje, jiní jsou vděční za pomoc opatrovníka s rozklíčením snových symbolů. Tomuto typu lidí proběhne celý proces pouze ve spánku – jejich sny se s každým dalším dnem pobytu vyvíjí, mění se děje, v každém dalším snu zvládají lépe a lépe dané téma a celý proces může vyvrcholit každodenním lucidním sněním, při kterém si dotyčný s plným vědomím volí, jak bude sen pokračovat, zatímco na počátku procesu byl pouhou obětí nebo ve svých snech stále před něčím utíkal – bál se tomu postavit čelem.

Jiným lidem se hlavní proces odehrává v bdělém stavu, silné archetypální sny však přicházejí udat směr jejich procesu – např. opakované živé sny o nějaké osobě poukazují na to, že je nutně třeba podívat se na jejich vzájemný vztah a něco opustit, odpustit, propustit. Sny o agresi můžou poukazovat na to, že je nutné integrovat naši mužskou, agresivní část, případně naše horší Já, apod.

Chcete-li lépe porozumět svým snům, prostudujte si archetypy dle Junga, skvělé je též podívat se na youtube na přednášky Pjéra La Šéze, který tuto problematiku velmi lidsky a humorně vysvětluje.

Jsou však i lidé, kterým se ve tmě nezdají žádné zajímavé sny a i to je zcela v pořádku. Na jedné přednášce jsem se ptala Pjéra, zda i vize a halucinace v bdělém stavu vědomí při pobytech ve tmě mají podobnou váhu jako naše sny. Zda i ty jsou promluvou našeho nevědomí. Řekl, že ano.

Dětství, prenatál a minulé životy

Ve tmě je možné vysledovat retrospekci tvých vzpomínek: nejprve se ti honí hlavou nedávné vzpomínky, postupně se týkají stále starších věcí, např. vybavují se ti detaily naprosto zapomenutých dějů z dětství, (není vyjímkou ani to, že si dotyčný nepamatuje na nic z dětství a ve tmě se mu vše začne přesně vybavovat!).

Přímo úměrně délce pobytu ve tmě se vzpomínky posouvají skrze porod k prenatálu, do Barda a naposledy až do minulých životů.

V této fázi vybavování si je možné jednak odpustit všem, s kým máš něco nedořešené, nebo podívat se na motivy své duše inkarnovat se právě na planetu Zemi před svým narozením. Je možné podívat se na svůj úkol, dharmu, se kterou přicházíš a kterou máš naplnit tím, že „JSI přesně tím, KÝM JSI“.

Co je to krize pátého dne?

KRIZE přichází kolem 5. dne. Mnoho lidí mi oznámí, že už to pro ně nemá cenu. Že jim už tma dala vše, co mohla. Tehdy je to pouze převlečené Ego, které se teď už vážně začíná nudit nebo bát, co vše by z tebe mohla tma „vytáhnout na světlo“ 🙂

Ego tuší velké věci a bojí se jich. Největší dary tedy přicházejí většinou 6. a 7. den, těsně po tom, co překonáš krizi Ega a neodejdeš předčasně. Tyto dary se většinou týkají odkrytí nějakého velmi hluboko ukrytého „pokladu“, např. vhledu do minulých životů i s pochopením, jak tato zkušenost ovlivnila tvé dnešní chování, strachy, bloky či fóbie…

Ne vždy je to příjemné poznání, o to víc je však osvobozující! 🙂 Často je to průlom k doposud skrytým informacím, ke kterým jsi se snažil dostat – často neúspěšně nebo částečně úspěšně – skrze metody jako kineziologie, rodinné konstelace, regrese, apod.

Setkání s dušemi a jinými entitami

Ve tmě lidem často začnou chodit duše blízkých zemřelých, kteří s nimi mají něco neuzavřeného. Není třeba se jich bát, je to jedinečná šance tyto vztahy dočistit a tyto duše nechat odejít!

Kromě duší je možné vnímat tam i různé další entity (ať už z nižšího nebo vyššího astrálu – např. Anděly, nebo mimozemské bytosti).

Stejně tak je možné pozvat si duši kohokoliv živého, abychom jí mohli v klidu sdělit vše, co nás ve vztahu s ní trápí. Lidé si takto často povídají na úrovni duše s některým z rodičů, se svým partnerem, se kterým mají problematický vztah nebo s dušemi vlastních dětí.

Bytosti, které takto kontaktujeme, obdrží naši zprávu, přestože ne na bdělé úrovni. Mnoho věcí se tak může v realitě pohnout k lepšímu.

Systémy víry a vyjeté koleje

Lidé si ve tmě začnou uvědomovat, co v životě dělají, s kým a jak žijí v hluboko vyjetých kolejích, versus jak vždycky chtěli žít, s kým a jaký život. Začne jim docházet, že jsou to právě oni, kdo by měl režírovat svůj vlastní život a určovat mu směr. Že neexistuje žádná omluvitelná výmluva, proč děláme co nás nebaví, místo toho, co skutečně chceme.

V tomto momentě radím lidem vysledovat jaké systémy víry nám BRÁNÍ být sami sebou. Následuje rituální vracení systémů víry, které nás blokují, těm, od kterých jsme je převzali (např. rodiče, bývalí partneři, guruové apod.) Proces osvobození, vyčištění svého vnitřního skladiště nepotřebných, převzatých postojů a názorů. Přeprogramování. Konstruktivní vytvoření si svých vlastních systémů víry. Dovolení si všeho toho, co jsme si doposud nedovolili.

Je možné popustit uzdu tvůrčí představivosti a představit si to, co jsme si vždy přáli, ale díky svým strachům a blokům nedokázali realizovat. Velmi často se tam spustí samovolný proud inspirace k novému nebo stávajícímu byznysu, včetně detailů, JAK to uskutečnit, koho oslovit, atd. Od odhalení našich omezujících systémů víry se tedy posuneme k tvoření své nové reality na jemnohmotné úrovni, odkud se může postupně zahustit až do našich hmotných světů.

Techniky do tmy

Někteří lidé tvrdí, že během tmy by se neměly používat žádné techniky, nýbrž sedět a přebývat v čirém Bytí.

Já tvrdím, že zažívat čiré Bytí je něco jako „vyšší dívčí“ 🙂 a nedostaví se na zavolání! (Zejména, žijeme-li celý život hlavně ve své mysli a posloucháme své Ego, aniž bychom si uvědomovali, že tak činíme.)

V tom případě nám můžou být následující techniky více než nápomocné…

Vipasána, Tichý pozorovatel a "Kdo jsem já"?

Mnoho lidí přicházejících ke mně do tmy prošlo vipasánou. Jiní mají zkušenost s technikou tichého pozorovatele, jiní znají Ramanu Maharishiho a jeho „átmavičáru“, neboli techniku sebedotazování: „Kdo jsem Já?“

Všechny tyto techniky mají společného jmenovatele: Nic si nevizualizovat, pouze „zapnout BDĚLÉHO POZOROVATELE“, který nic nehodnotí, nesoudí, pouze sleduje vše, co se ve vás odehrává.

Uvidíme svou hlučnou Mysl, která nám předkládá různé vzpomínky na minulost a plány do budoucnosti, neumí však operovat s přítomností.
Uvidíme své Ego jak hledá, čím se zabavit a když ho ve tmě všecko omrzí, začne nám důrazně vysvětlovat všechny důvody, proč musíme předčasně odejít z temnoty .
Uvidíme Cenzora, který na nás stále dohlíží, zda jsme plně efektivní a produktivní a zda plně využíváme svého draze zaplaceného času ve tmě.
Uslyšíme Vypravěče, či Komentátora, který už vypráví chlapům v hospodě (nebo ženským u kafíčka), jaké to bylo ve tmě, přestože jsme tam strávili teprve necelé odpoledne!
Můžeme uslyšet i tichý hlas svého Srdce nebo ještě tišší hlas naší Duše, která nás do tmy poslala.
A uslyšíme jejich monology, dialogy a spory…

Je možné představit si svůj vnitřní svět jako jeviště, na které vstupují různé postavičky a každá se chce vyjádřit. Někdy jich je tam hned několik naráz a někdy spolu zahrají i zajímavé drama. Tvůj bdělý pozorovatel sedí jako jediný divák v hledišti a sleduje tu podívanou. Nesoudí, je si vědom toho, že je to jen divadelní hra…

Dávám lidem za úkol zmapovat si své nitro – rozpoznat navždy tyto hlasy jeden od druhého, zjistit kdo z nich hovoří nejhlučněji (např.hlas Mysli nebo Ega), kdo z nich vládne těm ostatním, který z nich ovládá i nás? Který z nich poslechneme, když se o něčem rozhodujeme? A který je naopak velmi slaboučký, protože ho přes hlasitost jiných není dobře slyšet? (Třeba právě hlas naší Duše.)

Po nějaké době je možné obrátit pozornost na samotného Pozorovatele: odkud vyvěrá jeho pozornost (tedy energie)? Kde je jeho Zdroj?

Zde začíná vnitřní práce známá jako Átmavičára – sebedotazování: „Kdo jsem Já?“ Nejprve je třeba zjistit, kdo opravdu NEJSME. Jakmile identifikujeme všechny vrstvy našeho Já, které nejsou skutečné a přestaneme se s nimi identifikovat, je velká šance, že zahlédneme naše skutečné Bytí, Podstatu, pravé Já – jeho Zdroj.

Bohužel, pro mnoho lidí je tohle absolutní sci-fi a nevědí vůbec o čem mluvím, když jim radím takto ve tmě pracovat. 🙂

Dělání NIC

Ve tmě je nejlepší nedělat NIC. To je však to nejtěžší. Málokdo umí „nicnedělat“.

Stejně tak je pro lidi těžké přijmout, když se jim ve tmě „nic neděje“. Naše společnost nás stále vede k „něčemu“ a k „dělání“. Já osobně to nazývám „něcismus“. Stále se musí něco dělat a něco dít. Za něco jsme byli pochváleni, za nic a nedělání nám vynadali. Byli jsme vychováni k tomu, abychom dosahovali stále nějakých viditelných výsledků a něco vyměňovali za něco.

Když tedy zaplatíme spoustu peněz a dostaneme NIC, cítíme se právem rozhořčeni. Máme chuť reklamovat to. Pokud se někdo nachází v tomto stavu, ráda říkám vtip o Dalajlámovi, jak dostal k vánocům velikou krabici, ve které nic nebylo. Dalajláma ji otevře, zjistí že v ní nic není, a vykřikne: „Jé, NIC! To jsem si vždycky přál!“

Rozdíl mezi námi a Dalajlámou je jen ten, že my ještě neumíme ocenit NIC. K tomu je třeba projít až do dna „něcismem“ a mít ho zcela naplněný. Pak jsme teprv připraveni ocenit ticho a prázdnotu.

Pokud se Vám tedy ve tmě nebude nic dít, odolejte pokušení něco dělat a může se stát, že zažijete čiré Bytí. To je však další věcí, kterou nelze nijak „dosáhnout“ pilnou sádhanou, nelze ji ulovit ani vydřít. Je to odměna za to, že vše pustíte a nebudete už NIC chtít. A tehdy to přijde…

Katarze a odpuštění

V prožívání samotného Bytí nám brání různé nedořešené věci nabité negativními emocemi, které jsme potlačovali, protože jsme nevěděli, jak se k nim postavit. Můžeme je objevit i tichým pozorováním – náhle si uvědomíme, že tam jsou. Strachy, nenávisti k druhým i k sobě, nenaplněné touhy.

Všechny tyto věci ve tmě rády vyplouvají na povrch i samy o sobě a někdy je nutné použít nějaké techniky na jejich zpracování a dočištění. K tomu je většinou třeba:

1) uvědomit si je a přijmout, že je máme,

2) dovolit si katarzi – nechat je ve vší síle vyjít na povrch a prožít je, ať je to třeba zlost na druhé nebo na sebe sama.

Někdy je třeba vykřičet se, nadávat někomu sprostě, říct, co bychom mu nejraději udělali, příp. si představit že jsme to udělali!

3) pak teprve může přijít skutečné odpuštění (od slova od-pustit ze sebe negativní emoce)…

Jarda Dušek to nádherně vysvětluje ve svých Dohodách, když říká, že neodpouštíme „někomu“, ale „ze sebe“ (své negativní emoce) podobně, jako když se nám chce čůrat a máme plný močák. Od-puštění moči z močáku je úlevou hlavně pro nás samotné. Představ si, že močák je tvůj energetický systém a moč jsou negativní emoce, které v sobě zadržuješ. Vymočení se je právě tou KATARZÍ, potřebnou k tomu, aby v tobě zavládl mír a dokázals druhého vidět tak, jak je.

Vnory aneb "Hearttravelling"

Tuto metodu jsem se naučila od svého bývalého přítele, německého psychologa a jogína Rolanda Seybolda, který ji vyvinul a dodnes ji praktikuje v Německu. S velkým úspěchem jsem ji mnoho let používala (pod zjednodušeným názvem „VNORY“) při provázení jednotlivců a předávala skupinám terapeutů. V poslední době ji velice úspěšně používají mí klienti během pobytů ve tmě.

Jedná se o vnor hluboko do naší psychiky, kde sídlí naše archetypální bytosti: vnitřní Dítě, vnitřní Žena, Muž, Matka – Země, Otec – Bůh, nejhorší Já, vyšší Já – náš vnitřní Guru atd. (Tyto archetypy popsal důkladně již C. G. Jung.)

Je to hearttravelling , tedy cestování skrze srdce, – nikoliv mysl! Nepředstavujeme si, nevymýšlíme si, obrazy se z nitra objevují samy, archetypy k nám promlouvají, sdělují nám důležité věci o nás samých, lidech v našem životě, našem životním stylu.

Touto metodou se učíme naslouchat našemu nitru, přepnout z hlavy do srdce.

Touto metodou můžeme „vrátit“ lidem z našeho života to, co nám dali, co však nikdy nebylo naše (názory, postoje), ale my jsme to z lásky k nim přijali a teď to zatěžuje naše nitro.

Můžeme se tak energeticky odpojit od blízkých (rodičů, partnerů, dětí, přátel), se kterými máme – ať už jednostranně nebo oboustranně – upírský vztah (tj. nezdravý, manipulační), nebo osvobodit bytosti z našeho „vězení srdce“.

Je možné jít do prenatálu, do dělohy, do barda či minulých životů a získat tak informace, jak o našem poslání (dharmě), tak o kletbách a slibech, kterými jsme se v minulosti zavázali, abychom tyto energetické blokace mohli rozpustit. Častosti a tématům vnorů se meze nekladou.

Je to úžasná a bezpečná metoda, jak získat přístup k veškerým informacím ve svém nitru.

Vnor je kombinací imaginace a obrazů, které necenzurovaně přichází z nitra. Hlídej svoji mysl, aby skutečně nezasahovala, nekomentovala to, co přichází a nechtěla to měnit. Vždy je třeba prvně spatřit TO, CO JE – pak se s tím dá dále pracovat.

Kdo má problémy s imaginací, nechť se ptá např.: Co cítím? Jaké mám pocity, či jiné vjemy?(horko, chlad, dobrý pocit, strach, apod.)

Každý vnor začínáme hlubokou relaxací celého těla, buďto vleže, nebo vsedě, dobře zakrytí a vyčůraní.(vnor může trvat i několik hodin, proto je dobré dobře obstarat fyzické tělo, aby nás nevyrušilo pocitem chladu apod.) Postupně s každým výdechem se zbavujeme napětí a uvolňujeme tělo od chodidel až po hlavu. Pak položíme ruku na srdce a procítíme ho. Řekneme své mysli: Děkuji ti, že mi tak dobře sloužíš, ale teď tě chvíli nebudu potřebovat, máš ode mě prázdniny! I já sám si dávám prázdniny od všech světských povinností a závazků. Jsem pouze TEĎ a TADY, se svým srdcem…

Při vnorech je důležité mít stále pootevřená ústa a vše, co říkáš, říkej NAHLAS.(skutečně nahlas, tedy ne pouze v duchu). To pomáhá obnovit vědomé spojení tvého Vědomí s jednotlivými archetypy!

Příklad:

OTEVŘENÍ SRDCE – brány pro vnory

Základním vnorem je navštívení a poznání našeho srdce. Tak často pobýváme ve své mysli, že už ani neslyšíme hlas svého srdce. Nechodíme se s ním radit, je doslova jako opuštěný dům s vyhaslým krbem, kde dávno nikdo nebyl…

Polož si levou ruku na srdce a s nádechem a výdechem vstup do dveří, na nichž je nápis MÉ SRDCE. Rozhlídni se kolem sebe a aniž bys to soudil, prohlížej si, co vidíš.

Většina lidí vidí nejprve něco jako louku, na které stojí stavení. Jdi k tomu stavení, ať je to cokoli (malá roubenka, palác, katedrála, svatyně, ruina, pancéřový bunkr…) vejdi dovnitř a rozhlídni se, jak to tam vypadá. Jak se tam cítítš? Všímej si detailů: je tam světlo nebo tma? Špína, či krásně uklizeno? Je tam útulno, jako když tam někdo přebývá, nebo prázdnota opuštěné ruiny? Hoří tam oheň, krb, svíce? Jsou tam živé květiny? Cítíš se tam dobře, nebo stísněně?

Pozdrav (nahlas!) své srdce slovy: „Zdravím tě, mé srdce!“ Nebo jakkoliv to sám cítíš. Nic si nedomýšlej – čekej na jeho odpověď. Pak se ho zeptej: „Jak se cítíš?“ Druhá otázka zní: „Co pro tebe můžu udělat?“

Naše srdce si často postěžuje, že k němu málo chodíme. Že jeho hlas ignorujeme, když k nám promlouvá. Že se cítí opuštěné, neútulné. Často nás požádá abychom to tam trošku zvelebili, prohřáli, zabydleli. Tohle je moment, kdy začneme používat naši vlastní představivost, abychom tam vše změnili: vyvětráme, uklidíme, zvětšíme prostor, zařídíme textiliemi a květinami, otevřeme okna a dveře…

Vytvoříme si též jednu velmi příjemnou místnost jen a jen pro sebe, do které můžeme vstoupit když jsme unaveni vnějším světem a potřebujeme spočinout sami ve svém srdci.

Pokud nám srdce odpoví na otázku jak se cítí, že je osaměné, slíbíme mu, že za ním budeme chodit častěji, třeba i každý den na chviličku, abychom s ním udržovali vědomý kontakt.

Může nám též dát cenné rady týkající se našeho života, našich vztahů a rozhodnutí a co změnit ve svém životě, aby bylo naše srdce stále šťastné, otevřené a živoucí.

V srdci je též spousta dalších dveří, jsou po obvodu jedné velké místnosti. Tyto dveře používáme pro vstupy k dalším archetypům v našem nitru.

Vždy procházíme nejprve naším srdcem, neboť je to hearttravelling – cestování skrze srdce.

E-book Vnory - "Hearttravelling"

E-book Vnory tě zve na cestu z hlavy do srdce, do prostoru hlubšího vnímání, vnitřních obrazů a tiché práce s tím, co v sobě opravdu neseš. Najdeš v něm jemnou a přitom hlubokou metodu, která ti může pomoci lépe naslouchat svému nitru, porozumět svým vztahům, emocím i vnitřním krajinám a otevřít dveře k tomu, co v tobě čeká na uvidění.