Chystáme pro vás něco nového: chatku v lese, postavenou speciálně pro pobyty v ústraní. Bude na vás, zda zůstanete uvnitř a zatemníte okenici, nebo se budete celé dny toulat po lesích a večer tam jen složíte hlavu a tělo. Při ústraní je důležité, abyste nebyli v kontaktu s jinými lidmi, neměli u sebe mobil, laptop ani knihu a abyste pobývali v přírodě, s co nejlehčí stravou.
Tuto poustevnu se chystáme postavit v červnu 2019 pouze z materiálů, pocházejících z onoho lesa. Všichni jste srdečně zváni přijet a podílet se na stavbě! Pokud nás bude dost, může to být akce na prodloužený víkend. Každý kdo pomůže, dostane poukaz na pobyt ve „vlastnoručně postavené“ poustevně! Pokud vás to oslovuje, napište nám email či zavolejte, dáme vám vědět, až se akce bude chystat aktuálně, dle počasí.
Ústraní je pojmem nerozlučně spjatým s pojmem poustevník
Za kořen poustevnictví je považována indická tradice, že se hlava bráhmanské rodiny ve stáří odebrala do ústraní a žila v lese jako poustevník. Poustevnické motivy se objevují i u řeckých pythagorejců (Pythagoras) a stoiků (Diogenes) a u biblických postav (Eliáš a Elizeus na hoře Karmel, Jan Křtitel, Ježíš 40 dní na poušti, podle tradice dožila život jako poustevnice i Marie Magdalena).
Do ústraní odcházeli lidé i z nejrůznějších jiných důvodů než čistě duchovních – před daněmi, trestem, nouzí a podobně. Poustevníci žili v jeskyních nebo v chatrčích postavených vlastníma rukama. Živili se například pěstováním plodin, ručními pracemi, z almužen, v pozdější době i správou náboženských objektů za obživu od vrchnosti.
Místo pouště les
Počátky křesťanského poustevnictví jsou kladeny do Egypta do 2. poloviny 3. století po Kristu, kde vzniklo asketické hnutí, které vyzývalo muže i ženy k odchodu do ústraní a do pouště, která byla hodnotovým protikladem města, místem sepětí s Bohem, překonávání démonů, odvrácením od světa. V evropském prostředí poušť zastupoval les. Za otce křesťanského poustevnictví jsou pokládáni svatý Pavel Thébský (228–341) a svatý Antonín Veliký (251–356). Pavel Thébský byl do ústraní vyhnán pronásledováním křesťanů, Antonín Veliký pocházel z bohaté a urozené rodiny a po vyslechnutí evangelia se rozhodl vzdát se svého majetku a žít v chudobě. Zvláště přísnou formu poustevnictví provozovali tzv. stylité (sloupovníci), kteří trávili život na hlavici sloupu – nejznámějším je svatý Simeon Stylita starší na přelomu 4. a 5. století. Ve 4. století se rozšířilo klášterní hnutí, které se přísným kolektivismem stalo alternativou individualistickému poustevnictví. Poustevnictví si však svůj význam zachovalo a někteří mniši po průpravě v klášteře odcházeli k poustevnickému životu.
(Pravila Wikipedie)
A my se již těšíme, že obnovíme tradici českého poustevnictví v našich lesích!
