Nedávno jsem absolvovala svůj další týdenní pobyt ve tmě a to spustilo můj intenzívní zájem o cirkadiánní rytmy člověka a chronobiologické experimenty s lidmi, zavřenými v bunkru potmě celý měsíc…
První den jsem, jako většina lidí, prospala. Co však bylo na mém spánku jiné než obvykle? Nekončil předčasně, na budík, v době, kdy je mi vnitřní zima, (cítím se „nedopečená“) odkládám budík za budíkem a když vylezu, stejně mám pocit, že prožívám jet lag nebo kocovinu.
První probuzení ve tmě bylo extatické!
Konečně vyspaná do růžova! Následující hodiny jsem pouze ležela, vibrovala radostnou energií a zažívala stav bez mysli i rušivých tělesných potřeb, stav čirého Bytí. Připadala jsem si jako klidná, třpytící se řeka, která tiše proplouvá krajinou…
Když se mysl vrátila, řekla mi: Máš-li v životě nějaké trauma, které je třeba léčit, pak je to trauma z celoživotního předčasného vstávání na budík. A možná, že to souvisí i s tím, že ses narodila o měsíc dřív. I z bříška jsi musela předčasně!
Jsem typická sova. Snad od dětství chodím spát pozdě (cca 3 am) a kdybych se celý život nenutila vstávat na budík (v 9), asi bych i vstávala velmi pozdě (v 11?).
Tento svět není pro sovy – vymysleli ho asi skřivani
Sova by nikdy nedopustila, aby cokoliv začínalo či otvíralo dřív, než v 10! Aby byly rodinné obědy ve 12 hodin, v dobu, kdy konečně dostanete chuť posnídat. Aby měli polední pauzu v obchodech přesně ve chvíli, kdy posnídáte a vyrazíte na úřady a nákupy. Co by bylo fér? Dva paralelní světy: svět skřivanů a svět sov, o několik hodin vůči sobě posunuté. V sovím světě by vše otvírali v 10, meníčka v hospodách by byla od 3 do 5ti, pracovalo by se spíš večer, kdy jsme nejčilejší.
Protože takový soví svět neexistuje, mnoho let se snažím přeučit svůj biorytmus, abych se mohla zapojit do oficiálního skřivaního světa – neúspěšně. Teprve po dokonalém vyspání ve tmě jsem si uvědomila, že denně páchám násilí na svém těle a jeho daných biorytmech.
Cirkadiánní rytmy a chronobiologické experimenty ve tmě
Začala jsem se zabývat otázkou cirkadiánních rytmů, spojila se s Národním ústavem duševního zdraví, sekcí výzkumů spánku, a dozvěděla se velmi zajímavé věci, týkající se i toho, co se v člověku děje ve tmě!
V 60. – 80. letech minulého století se dělaly v bavorském Andechsu slavné chronobiologické „bunkrové“ experimenty, které měly za cíl studovat lidské cirkadiánní biorytmy v podmínkách izolace od vnějších synchronizačních vlivů. Dobrovolníci se nechali zavřít do speciálně upravených bunkrů, kde ti nejotrlejší žili několik týdnů v naprosté tmě, ale další mohli podle libosti používat stolní lampy. Protože tehdejší klasické žárovky nevyzařovaly téměř žádnou modrou složku spektra a šlo o slabé světlo, nebyly jejich rytmy ovlivněny světelými signály a záznamy jejich pohybové aktivity a teploty odhalily, že každý den spontánně usínali a probouzeli se o několik desítek minut později, až v jistou chvíli „oddriftovali“ do protifáze vůči vnějšímu času. Ukázalo se tedy, že pokud člověk nemá k dispozici sluneční, nebo podobně intenzivní světlo jako synchronizátor, jeho vnitřní rytmy, řízené centrálními hodinami v hypotalamu, se každý den trochu opožďují. Jedinou výjimkou jsou lidé skřivanovitého typu, jejichž vnitřní rytmy se naopak každý den trošku předbíhají. Dobrá zpráva je, že řízeným vystavováním se světlu v ranních hodinách a blokováním modrého světla ve večerních hodinách lze vnitřní rytmy pravidelně „předbíhat“.
(citace z odpovědi pracovnice NÚDZ)
Jet-lag ze tmy
Už jsem slyšela od jednoho slepce, že jeho vnitřní hodiny se denně opožďují o cca 20 minut, a tak zhruba po měsíci chodí spát ve dne a je bdělý v noci. Výzkum dokázal, že právě oči jsou tím kanálem, kudy proudí do mozku světlo, které synchronizuje vnitřní hodiny – cirkadiánní rytmus,(tedy ty, co se předbíhají nebo opožďují), s vnějším 24 hodinovým cyklem. To vysvětluje, proč je nám po výlezu ze tmy „šouflo“ – jedná se o jakýsi „mikro jet-lag“.
Při dlouhodobých pobytech ve tmě je tedy nutné pracovat i s touto informací, abychom nevylezli po měsíci ze tmy a neměli 12cti hodinový jet-lag!
Pracovnice NÚDZ mi dala k dispozici brožuru, vypracovanou původně pro účely olympioniků, ve které velmi přehledně a srozumitelně popisuje celou problematiku našich vnitřních hodin. Dozvíte se například, proč se budíme jak zmlácení, když se snažíme vstávat v čase své minimální teploty, proč tloustneme, když jíme v noci, jak vyzrát nad jet-lagem způsobeným přeletem přes několik časových pásem, nebo jak nás ovlivňuje modré světlo našich elektronických zařízení v tvorbě melatoninu v mozku.
A propo: zdá se, že stejně, jako potřebujeme terapii tmou, potřebujeme i terapii světlem!
Pokud vás tato problematika zajímá, přečtěte si celou brožuru na tomto odkazu:
Chete se dozvědět více o možnosti přijít se do tmy pouze RESTARTOVAT? Pak čtěte tento článek: https://dotek.martinslama.cz/restart-ve-tme/
