Příběh naší tmy

Lidé se mně často ptají, jak to vše začlo, jak mě napadlo zavírat lidi do tmy?

Kdysi dávno jsem měla nejlepší kamarádku Vandanu. Byla to neobyčejná žena, pronikavě a intenzivně zkoumající podstatu skutečnosti. Po návratu z Indie, kde jsme spolu putovaly, se dozvěděla o pobytech tibetských mnichů v temnotě a rozhodla se zatemnit svůj byt v paneláku, na jednom z pražských sídlišť. Sama si dělala opatrovnici, potmě si i připravovala jídlo, s nikým nekonzultovala. Zůstala ve tmě celých 21 dní. Ze tmy vystoupila na velikonoční pondělí, zcela znovuzrozena. Vyprávěla mi, jak si ve tmě prošla celý svůj život – se všemi si vše urovnala, propustila všechny bytosti z žaláře svého srdce, se všemi si vše odpustila a řekla mi, že je připravena zemřít – tak čisté teď vše má…

Nějakou dobu pak přátelům a známým poskytovala pobyty ve tmě v zatemněné části svého bytu.

Psal se rok 2003, v celé České republice neexistovala tehdy žádná místa, poskytující terapii tmou.

Vandana byla tedy něco jako průkopnice české terapie tmou. Chystala jsem se k ní do tmy hned po návratu z jedné ze svých cest. Když jsem však přiletěla, přátelé mi oznámili, … že mezitím zemřela… Zůstala jsem ohromená! Ve věku 42 let, předtím zcela zdráva. Rakovina přišla a rovnou si ji vzala. Došlo mi, že její Duše ji zavedla do tmy, aby odcházela z tohoto světa v míru, se všemi smířená.

Rozhodla jsem se přesto svůj záměr jít do tmy realizovat. V té době jsem studovala VŠUP v Praze a bydlela se svým přítelem v bytě v Dejvicích. Dům měl pod zemí zvláštní místnost, jako stvořenou pro pobyt ve tmě: byl bez oken, na zemi měl jen koberec, žádný nábytek a koupelna s wc. Podobně punkově jako Vandana, zavřela jsem se ve tmě, bez jakýchkoliv informací a bez opatrovníka. Přítel mi jednou denně přinesl jídlo.

Po této zkušenosti jsem jasně uviděla podobnost zkušenosti ve tmě s psychedelickými, tedy vědomí rozšiřujícími zkušenostmi. Bylo mi jasné, že pobyt ve Tmě má neuvěřitelný potenciál rozbořit člověku mentální vězení, které si vytvořil, vyjeté koleje, ze kterých nemůže sám od sebe vykročit. Naleptává náš pevně vykonstruovaný svět a ukazuje nám formou drobných vhledů i silných snů, CO přesně máme změnit a JAK. Věděla jsem, že je na mně vzít pochodeň Vandany, a nést ji dál!

V mé rodné obci, v Lysicích, jsem si pronajala malou garsonku a zatemnila ji. První klienti byli mí přátelé. Ti odvážnější zvolili rovnou 10 dní v temnotě, i já si tam zažila svých 10 dní. Přestože podmínky tehdy nebyly zdaleka ideální,(garsonka byla hned vedle autobusové zastávky, kde každé ráno hulákali školáci a sousedila s masnou, kde hned za zdí visely půlky zvířat na hácích!) lidé ve tmě zažívali silně mystické stavy. Dodnes na tuto punkovou dobu začátků rádi vzpomínáme.

Psal se rok 2011 a já jsem dostala od otce starý dům s věží v krásném místě poblíž zámku. Na zahradě stál zcela nevyužitý zahradní domek – hned jsem věděla, k čemu bude sloužit. Byla to moje první prostora k terapii tmou. Protože však čekací doba na pobyty v naší tmě byla půl roku (v té době moc míst pro terapii tmou stále ještě nebylo), rozhodla jsem se v rámci rekonstrukce domu zbudovat další prostory. V dnešní době máme 3 prostory a neplánujeme další růst – cítím, že by to bylo na úkor kvality a energie, kterou Vám opatrovník může dát.

Na závěr chci jen zmínit, že jméno mé kamarádky, která mne inspirovala k vytvoření tohoto místa pro terapii tmou, Vandana, znamená v překladu ze sanskrtu „uctívání“. Chtěla bych tedy tímto uctít její nebojácnou, průkopnickou duši a předat Vám všem její vzkaz. Poté, co zemřela, napojil se na ni jeden léčitel jako médium. Vandana mu předala vzkaz pro všechny živé v podobném znění:

„Nyní vidím, že jsem šla příliš extrémní cestou – byla jsem asketická, přeháněla  jsem to s prací na sobě. Není to třeba! Život je však nekonečný, proto budu mít ještě mnoho příležitostí to napravit. (najít zlatou střední cestu) Posílám Vám všem Bílou růži! (symbol nesmrtelnosti)“…